Categories

A sample text widget

Etiam pulvinar consectetur dolor sed malesuada. Ut convallis euismod dolor nec pretium. Nunc ut tristique massa.

Nam sodales mi vitae dolor ullamcorper et vulputate enim accumsan. Morbi orci magna, tincidunt vitae molestie nec, molestie at mi. Nulla nulla lorem, suscipit in posuere in, interdum non magna.

Albánie

Začátkem roku 2009 jsem konečně objevil spoustu fotek ze služební cesty s kolegou Martinem Štulíkem do Albánie.

Byla to služební cesta, při které jsme měli našim vojákům sloužícím v polní nemocnici v Albánii zprovoznit satelitní příjem českých stanic.

Byla to velkáakce,jak mediální, tak naše osobní.

Vše začalo s několika promilema pod klží na Kbelském letišti, a tak odle malým vojenským speciálem do Záhřebu a přesedání na další ovojenský speciál , tentokrát už do Tirany. Tenkrát, asi v roce 1999 byla Celá země kontrolována mezinárodními vojenskými silami, protože v nedalekých státech bývalé Jugoslávie zuřila válka mezi srby a chorvaty.

Cesta byla pod vlivem…. a ubíhala celkem dobře. Nedocházelo nám možné riziko, ani poté, co jsme si ve druhém speciálu museli obléknout při letu padák.

Je pravda, že při přistání na nás čekal ozbrojený transport, a ani to nás nějak nerozhodilo.

Samotná montáž anténního systému byla celkem vpořádku, radost našich vojáků z českých zpráv byla veliká.

No a na nadcházející noc jsme odmítli spát ve stanech polní nemocnice a tak nám její velení opět vyzbrojilo transport, a převezli nás do celkem bezpečného hotelu u pláže.

Bohužel měli tam místní koňak.

V noci, po západu slunce nám hoteliér dokonce spustil i dieselagregát…

Jinak se totiž celá Albánie ponořila do absolutní tmy.

Ráno jsme se vydali na nedalekou pláž. Museli jsem s sebou neustále nosit vestičky PRESS.

Nízkoletící vrtulníky z vietnamské války v pravidelných intervalech prolétávaly nad pláží. Bylo proto nutné se označovat….

Na jedné fotce je dokonce za námi v dálce vidět na břeh vyvržená loď. Albánci si prostě s odpadem opravdu hlavu nelámou…

Odpoledne jsme se museli vrátit na naši základnu, přílet našeho presidenta, by znemožnil náš návrat. Museli jsme tam být dřív.

Bohužel už pro nás nemohl dojet ozbrojený transport a tak jsme se se Štuldou vydali přes pole a použili jsme dokonce i místní taxik.

Až potom jsme se dozvěděli, že jsme si opravdu zahrávali se svými životy…..

Nakonec jsme na základnu dorazili a při odletu presidentským speciálem se dokonce prošli před nastoupenou hradní stráží…