Nedělní sluníčko a vyšší teplota nás vylákaly na procházku….
no, na procházku…. Sedli jsme do auta, a popojeli do nedalekého lesa…. Cestou jsem byl několikrát napomenut za pomalou jízdu, že už se prý procházím.
To nejhorší ale teprve mělo přijít.
Ve chvíli, kdy jsme v Klánovicích na golfovém hřišti zastavili to přišlo …. Kde je kočárek? vyhrkla Matka mých dětí koukaje do prázdného kufru jak bacil do lékárny. No, fakt jsem zapomněl. Utěšoval jsem ji, ž epřece jdeme na procházku…. Bylo to na prd. dozvěděl jsem se akorát něco o věku našeho syna, že není možný zapomenout kočárek ročnímu dítěti…. a že ho budu celou dobu nosit.
Naštěstí jsem nemusel… Mladej šlapal od kaluže ke kaluži úplně sám.
párkrát si k tomu i lehnul, kleknul a nakonec procházku zakončil v kupě listí. Byl nadšený. I Nikolka si to užila.
Musím se přiznat, že jsem jí vzal do lesa. Kdo mě zná, ví že bloudím i v obýváku a proto nechodím na houby. Ale s Nikolkou jsme se do lesa vydali. Sice jsme se nevzdálili z dohledu Lucky a pohybovali jsme se maximálně tři metry od cesty.
Po návratu z procházky, kdy si Lucka myslela, že Daník je neuvěřitelně unavený, kde se vzala, tu se vzala neuvěřitelná energie.
S Nikolkou řádili jak nikdy před tím. Lezli po matce, házeli po mně balónky, schovávali se pod postel…. Daneček dokonce raboval šuplíky…
Byli jak správní sourozenci. honili se , kradli sladkosti ze skříně, schovávali se spolu pod deku.
A nakonec Daneček doprovodil Nikolku i na záchod…. A nezapomněl zkontrolovat i výsledek jejího snažení…..
No a konec dne byl klasicky ve vaně.
Já ti dám „Matku mých dětí“… !!!!!!!!!!!!!
[Reply]